Po dlouhé době

Úterý v 12:10 | Darkness |  Blog
Skoro ani nevím, jak bych měla začít. V poslední době jsem měla dost volného času na to, abych si tenhle blog celý prošla. Četla jsem komixy, koukala na nápisky a designy, které jsem dělala, a ukládala si články a obrázky. Pokud jste sem v uplynulých dvou letech zavítali častěji, jistě jste si mohli všimnout, že čas od času změním design; nedovolím, aby tenhle blog smazali, proto sem pořád chodím. A taky mě pořád nebaví koukat na jeden a ten samý design, takže probírám ty starší a někdy nějaký nastavím.

Ale zase k tomu začátku - jak bylo mým zvykem, začínat článek pozdravem "Ahooj! Čuus!" a podobně, k tomu přidat poměrně zprávu o tom, co dělám a jak se mám, jako kdyby to někoho zajímalo, do toho zamíchat pár pravopisných perel jako třeba "schodly jsme se, samozdřejmě" a podobně... Když si ten blog zpětně pročítám, musím se smát těm příběhům, které jsem vymýšlela, a všem těm nereálným zápletkám a uspěchaným situacím... Když to vezmu z literárního hlediska, tak nic moc. Ale když to vezmu jako práci malé holky, která měla velkou fantazii a spoustu snů, tak se mi to strašně líbí. Díky komixům jsem vlastně přišla ke svojí obrovské lásce - k psaní. Když si to všechno čtu, jsem strašně ráda za každý ten komix, za každý příběh, který jsem měla možnost v Sims realizovat.

Taky nechci zapomenout tu holku, kterou jsem byla. Všechno se změnilo, a právě proto chci, aby tady ten blog zůstal. Abych si mohla kdykoli připomenout, jaké to bývalo. A jsou to moc hezké vzpomínky. A taky dost vtipné. Jak si to pročítám, musím se hodně smát tomu, jak jsem byla naštvaná za málo komentářů, jak jsem si na něco stěžovala, jak jsem psala o tom, že mi táta sebere notebook... Teď je mi dvacet a v září mě čeká nástup na univerzitu. Budu studovat český jazyk a angličtinu - a ten gramatický nácek ve mně si vyloženě rve vlasy hrůzou, když si po sobě čtu některé články :D Ale co už, tím jsme si museli projít všichni - a já jsem ráda, že to bylo zrovna tady a s vámi, čtenáři, kteří sem chodili.

Ráda pročítám i ostatní blogy, z nostalgie si čtu své oblíbené komixy a přemýšlím, co se asi stalo s jejich autory. Vzpomenou si ještě na Sims? Nebo na svůj blog? Vrací se tam někdy, aby si přečetli své články? Nebo úplně zapomněli? Právě proto jsem se rozhodla sem znovu napsat. Abyste věděli, že já jsem nezapomněla. Colourfullsims je obrovská část mého dětství, mých začátků v psané tvorbě i grafice. Co se týče Sims, tak ty jsem nehrála strašně dlouho, ale asi před měsícem jsem je znovu nainstalovala, postahovala nějaké downloady a zkusila si znovu zahrát. Jenže já jsem od začátku nehrála - já jsem vždycky hlavně fotila komixy a vytvářela příběhy. A bez téhle složky to pro mě nemá moc smysl. Ale rozhodně to někdy zkusím - jen tak si zahrát a vyzkoušet zákoutí hry, která jsem nikdy neobjevila.

Je mi smutno, když vidím, že už se nic z toho nevrátí, ale zároveň vím, že je to dobře. Život jde dál. A my za sebou nezanecháváme jenom neaktivní blogy nebo nedokončené komixy; zanecháváme za sebou dny, měsíce, roky, zážitky, věci a lidi. Ale show musí pokračovat a pokud nám všechno to, co jsme opustili, přineslo cokoli přínosného, nebyl to ztracený čas. Proto jsem tak moc ráda za tenhle blog.

Pokud mi chcete něco napsat nebo prostě dát vědět, že jste si vzpomněli a zavzpomínat na staré časy, určitě mi napište e-mail na vlckova-tereza@seznam.cz :)



 

Darkness...?

21. června 2014 v 18:25 | Darkness |  Darkness
Pamatujete si ještě na mě? :D Pokud někdy zavítám na staré blogy, ráda přemýšlím, co se s jejich autory stalo. Takže pokud se to stalo i vám a zabloudili jste sem, tak vám to řeknu :D

1) Už nemám Sama (můj starý notebook). Táta se ho zmocnil potom, co jsem dostala nový mininotebook a před měsícem cca. se rozbil a nejde zapnout

2) Takže už vůbec nemám The sims, už nějaký ten pátek

3) Umřela Čiky :( Zlomilo mi to srdce...Bylo jí 14 a byla se mnou v podstatě celý život, od mých třech let. Slepá, ale statečná. Pořád mi hrozně chybí.

4) Teď už ale týden máme nové štěně, Cassiho. Je to zase japonský chin a je vážně divné, že vidí :D A možná budeme mít ještě jednoho :D

5) Chybí mi Colourfullsims, ale vím, že už se nevrátím. Tahle éra definitivně skončila. Je mi to líto, ale už je to dlouho. Bude to rok... je to fakt divnej pocit. Pořád mi to hrozně chybí. Přijde mi to daleko déle než rok.. Kdybych mohla ty časy slávy vrátit zpátky, hrozně ráda bych to udělala, ale bohužel už to nejde. Takže víte, kde mě hledat:)

Nepublikované fotky: Don't stop me now

15. února 2014 v 19:30 | Darkness |  Don't stop me now

Chtěla jsem vám poděkovat za všechny vaše vzkazy. Hrozně jste mě potěšili :) Tak jsem si procházela DSMN a dočetla jsem se, že jsem chtěla zveřejnit ještě nějaké nepublikované fotky. Nevím už, které to byly, ale vybrala jsem ty, které tady nebyly. Doufám, že vás to potěší. Taky mám čím dál tím větší chuť zapnout SIMS a podívat se, jak se Jill a Sam mají. Ach jo, jsem hrozná. Jednou jsem skončila a už jsem tady zase... :D
 


Who wants to live forever?

30. ledna 2014 v 23:05 | Darkness |  Blog


Jenom vás jdu pozdravit, pokud tady ještě někdo je? Takový hloupý večerní nápad. Víte, jak se říká, že nic, na co přijdete pozdějc, než v jednu ráno je šílený? No, na tohle jsem přišla teď, ve 22:54 a vlastně i dřív. No, jo. Stýská se mi. Tuze moc :3 Chybí mi ty časy, kdy jsem sedala k počítači a zapínala sims, moc mi to chybí. Teď naopak zasedám k počítači, abych upravila fotky lidí. Taky jsem dlouho nepoužila tuhle přezdívku - Darkness. Teď jsem Kay. Ale Darkness mi chybí, to ne že ne. Chybí mi ta holka, kterou jsem tady byla. Chybíte mi vy, vaše komentáře, Sam a Jill, Kat a Lauren, chybí mi komixy a všechno. Někdy. Vždycky. Jenom je to někdy silnější.

Doufám, že tady zbyli alespoň nějací hateři, aby viděli, že jsem to pořád já! :D A hlavně jestli tady zbyl někdo, kdo si na mě ještě pamatuje. Na nás. Na Colourfullsims.

Věřte, že já jsem tady pořád :) Čtu si svoje starý komixy, články, ukládám fotky. Fakt mi to hrozně chybí. Ale už jsem někde jinde. Asi. Snad. A vy, vy už jste taky někde jinde, vy všichni. Čas plyne dál bez ohledu na to, co zasebou zanechává. A v tomhle případě je to tenhle blog. Tahle láska. Ale i když jí čas smete a pohřbí, v mém srdci bude žít navždycky, to vím jistě :) A to je ta jediná nesmrtelnost, kterou tomu tady můžu dát.



Ale přiznávám se; vyrostla jsem. Ukončit tenhle blog byl jeden z mnoha kroků na cestě k dospělosti. Budu jich muset ještě hodně udělat, ale přesto se to krátí. Jsem ve druháku a už teď si bolestně uvědomuju, že tohle slastné flákání bude muset brzy skončit. Bojím se. Chci zpátky ty časy tohohle blogu, chci je navždycky. Chci být tím bezstarostným dítětem. Jenže, bohužel.



The show must go on...

14. srpna 2013 v 21:20 | Darkness |  Blog
Kolikrát jsem si pokládala tuhle otázku? Kolikrát jsem si říkala, kdy tohle přijde? Ptám se sama sebe už dlouho a vlastně ani teď si nejsem jistá, jestli je to vážně tady... Protože nevím.
Tenhle článek jsem napsala 18. ledna 2013. Už skoro osm měsíců nevím.

Prosím, pusťte si písničku. Hodně vám toho o mně poví...


Empty spaces - what are we living for?
Abandoned places - I guess we know the score
On and on does anybody know what we are looking for?

Byly to krásné skoro čtyři roky.
Bylo mi dvanáct, když jsem si tenhle blog založila. Teď je mi sedmnáct a za tu dobu jsem prošla tolika změnami, zažila spoustu trápení ale i spoustu radostí. Vyrostla jsem, dvakrát málem propadla z matiky, obarvila si hlavu, dostala rovnátka, napsala knížku, zdokonalila se v grafice... Mohla bych pokračovat ještě a ještě. Ale spoustu věcí se nikdy nezměnilo. Tenhle blog tu pro mne pořád byl. Milovala jsem ho a milovat ho nepřestanu.
Byl pro mě deník, zpovědnice. Tady jsem byla ráda, protože jste mi dávali najevo, že dělám něco, co mi jde skvěle a že moji práci obdivujete. A přiznejme si to, tenhle pocit mi (jako asi každému) v životě několikrát chyběl.

Does anybody know what we are living for?
I guess I'm learning
I must be warmer now
I'll soon be turning round the corner now

Vzpomínám a vím, že už nejsem ta malá holčička, která milovala The sims a hrála pro zábavu. Hra se pro mě nikdy nestala povinností, byla vždycky jenom radostí. Vždycky jsem hrála za cílem svoji tvorbu zveřejnit a potěšit se s vašimi komentáři. A to mě těšilo, těší a těšit vždycky bude. Číst, že se vám to líbí, že jsem udělala něco, co ostatní obdivují. A budu to dělat dál, ale jinde. Jenže už to nikdy nebude stejné. Už nikdy.
Nebudu a nechci teď mluvit o závistivcích, ti jsou tady pořád a vždycky i budou. Takže si z nich nikdy nic nedělejte a pamatujte, že když máte nepřátele znamená to, že jste něco dokázali. Je to neuvěřitelně výstižné a pravdivé.
Vždycky tady budou blbečci, co vám zavidí to, co máte. Sami nic nedokázali a nechtějí, abyste ten úspěch prožívali vy, když oni ne. Tak si z toho nic nedělejte.
Mimo to, co je lepší reklama, než nějaký ten poprask okolo vás?
Protože horší, než když se o vás mluví je, když se o vás nemluví.
A já teď můžu s klidným svědomím a dobrým pocitem říct, že jsem tady něco dokázala.
Dokázala jsem přivést na tenhle blog sto tisíc lidí. Dokázala jsem, že zvládnu práci s Photoshopem a ostatní moje nápisky používali. Dokázala jsem udělat tolik věcí, že můžu říct, že mi ty čtyři roky přinesly hodně. Opravdu hodně.
Dokázala jsem udělat tenhle blog takový, jaký je.

My soul is painted like the wings of butterflies
Fairy tales of yesterday will grow but never die
I can fly - my friends

Miluju tenhle blog a nikdy nepřestanu. To už jsem psala a teď mi dochází, jak moc velká je to pravda. Doteď si čas od času procházím archiv a vzpomínám; jaké to bylo před rokem v lednu? Nebo před dvěma? Jak moc jsem se tenkrát bála jít na trhání zubu (už to budou dva a půl roku...) a jak jste mi psali, že to bude v pořádku. Jak jsem se radovala ze soutěže a vy se mnou. A když jsem začala poslouchat Queeny, byli jste u toho. Tenhle blog byl u čtyřech roků mého života, a to se nedá jen tak smazat. Kdykoliv budu vzpomínat na přelom dětství a puberty, budu vzpomínat i na Colourfullsims.
Mám ráda blog.cz a určitě mi bude chybět. Ale rozhodla jsem se přesídlit jinam. Adresa je www.devils-handbag.blogspot.cz a www.by-one-eye.blogspot.cz (ano, s Audrey).
Závistivce a kretény neberu, ale s lidmi, které jsem si tady oblíbila v kontaktu chci zůstat. To poznáte sami. Určitě se budu na vaše blogy dívat, ale už jen na těch pár, které zbyly.
Chci poděkovat všem, které jsem si oblíbila; Sheepy Casser, Loree, Saanma, Ilorin, Lowiska, Desirée Lydon, Maude, Ali-sha*, Annie, Violet, Joy, Beavind, Teea, Caise, Katee, Terezka-xp, Rose, Janie, Shianae, Lenča, Veve... Pokud jsem si s vámi někdy vyměnila komentář, jste tady i vy, ačkoliv jsem třeba zapomněla.

I'll face it with a grin
I'm never giving in
On with the show

Vzpomínám na dobu, kdy jsem objevovala downloady do The sims 2. Kdy jsem objímala kamarádku, která mi je ukázala. Jak jsem řešila, jak nainstalovat datadisky, jak pracovat v Photoshopu, jak udělat úvodku... Až jsem to všechno dokázala.
Postupně jsem nebyla ta malá holčička, ale velká blogerka.
Ještě tady nastavím poslední, nejoblíbenější design. Tohle mi bude hrozně chybět. Ty pixely, díky kterým na sedě přesně seděly okraje, ty nápisky, odkazy...

Jenže teď "dvojková" generace odchází z blogů a stávají se z nás dospělí. Naše místo zaujímají děti, které jsou stejně nadšené z trojky. Já trojku ráda tak moc nemám a cítím, že už tady ztrácím místo.
Jsem ráda, že jsem trochu dospěla, ale na bezstarostném blogování o simících bylo něco tak neuvěřitelně kouzelného a sladkého.

Chtěla jsem udělat čistý řez, jenže to tak docela jednoduše nejde. Bolí mě to. Hrozně moc. Ale vidím, že musím. Umírá to tady, umírají sims blogy.


Rve mi to srdce a už skoro brečím. Takže ještě jeden poslední vzkaz:
Kessy, děkuju, že jsem tě poznala. Pokud se tad ještě někdy objevíš, můžeš přidat články, jaké budeš chtít.


A naposled chci ještě poděkovat vám všem. Lidem, kteří se zde mihnuli a zanechali koment, nebo jen vyšší číslo v Top listu. Bez vás by tady blog nebyl. Bez vás bych měla po ty čtyři o něco těžší život.
I'll top the bill
I'll overkill
I have to find the will to carry on
On with the

On with the show
(Pokud se vám článek nechce číst celý, tenhle odstavec je nejdůležitější :D)
Ale neloučím se. Ne nadobro. Možná se mi bude chtít někdy zapnout The sims. Možná se mi bude chtít napsat komentář, nebo že se mi stýská. Třeba tady uvidíte i nějaký ten komix.
Budu se sem vracet, ale čím víc budeme starší, tím víc se bude moje láska, můj blog, propadat do hlubin internetu. Takže jediné, co si přeji je, aby si někdo z vás, kdo sem kdy chodil, vzpomněl na nějakou La voise, November, Summer, Darkie, Darke, Darkness nebo prostě Terku z Colourfullsims.
Holku, která milovala The sims, komixy, grafiku, která fotila, četla, komentovala a hádala se.
A hlavně holku s hlavou v oblacích a obrovskými sny. Snad se jednou naplní. Ale bohužel to nebude tady.
Doufám, že si jednou koupíte mojí knížku a řeknete si: "Jo, tu holku jsem znal/a." :))

Děkuju.

Neloučím se nadobro. Colourfullsims, mám tě ráda. A vždycky budu a nikdy nepřestanu.
Inside my heart is breaing,
my make-up may be fleaking,
but my smile
still stays on.

17 a...

11. srpna 2013 v 14:09 | Darkness |  Blog

Minulý rok jsem si přála, abych tady oslavila narozeniny, stejně jako 4 roky předtím. No, nezapomněla jsem na to.
Jsem tady a... je mi 17.

Nemůžu tomu uvěřit :D.

Napadlo mě to dneska celé ukončit, myslím tím blog... ale nějak to prostě nedokážu. Takže počkejte, čekejte tady, jestli mě to zase chytne. Protože si moc přeju, aby tahle show pokračovala i na moje osmnácté narozeniny :)

Colourful

6. srpna 2013 v 13:47 | Darkness |  Blog

Colourfullsims! :D

Tohle mě hrozně pobavilo :D.

Strange - 4. Kapitola

28. července 2013 v 23:52 | Darkness |  Píšu

"Povedená oslava, Julie," pochválila jsem ji, když všichni odešli. V pizzerii už jsme byly jen my dvě a Juliina máma, protože jsme dokončovaly úklid.
"Díky," usmála se. "Myslíš, že se Jamesovi líbila?" zeptala se a potutelně se usmála.
"Jasně, vždyť ti ještě když odcházel, říkal, že to bylo skvělý!" Pomohla jsem jí zavázat poslední pytel s odpadky a napila se limonády, kterou jsem si nechala položenou na stole. Klimatizace už byla vypnutá a vzduch se velmi rychle oteploval.
"To jsem ráda." Znovu se usmála, ale potom radostně vypískla a objala mě.

Letní fotookénko

22. července 2013 v 12:05 | Darkness |  Darkness fotí

Ahoj :D. Vím, že přes všecny svoje sliby jsem se tady dlouho neukázala. A ne, není to tím, že ležím ve všech těch knížkách :D. Spíš na ně trochu kašlu a přečetla jsem z těch 47 asi tak 5 :D.
Snad jako omluva bude pro začátek stačit série fotek z léta. Jako první vám chci ukázat fotky z Lipna, na které jsme jely už třetím rokem s kamarádkou spolu :D.

Prázdniny 2013

29. června 2013 v 0:00 | Darkness |  Blog

Jako každoročně se loučím s ukázkou toho, co jsem si všechno půjčila na prázdniny :D.
Letos je to míň knížek, než vloni a zase mě chytá strach, že nebudu mít co číst :D. Ale nikdy jsem je ještě nepřečetla všechny, takže...

Každopádně vám všem, co jste se zde zastavili moc děkuju. Doufám, že se vám články líbily a okomentujete je, protože jsem si s nimi dala práci. Kessy se letos bohužel vůbec neukázala a já netuším, kde je jí konec.

A o prázdninách?
Jsem tady skoro celou dobu, takže se budu snažit být kreativní a přidávat jak z The sims tak vlastní grafickou a spisovatelskou tvorbu. Budu psát, fotit a pracovat na ostatních blozích. Možná obnovím Our last summer nebo The heroes. Taky bych chtěla přidat nějaký hororový minikomix, jestli budu mít nápady. Samozřejmě budu zase zveřejňovat fotky a reportáže, pokud podniknu něco zajímavého.

Léto, prosím, buď úžasné!


Kam dál