Ona je jiná 2.Díl-Jsi snad slepá?

24. července 2009 v 13:34 | La voise |  Ona je jiná



"Nemůžeš pořád jen spát!Musíš vstát Sophie!"..jako bych slyšela slova své maminky,když mě nutila vstávat.Strojový hlas na budík zavrčel "Deset čtyřicet tři ráno".Tento budík je pro mě poklad.Když se zmáčkne jeden knoflík,budík mi oznámí,kolik je hodin.Možná byste si mohly myslet,že když jsem slepá,bydlím s rodiči,nebo v nějakém ústavu.Ale ne.Já bydlím sama ve svém domě.Je malý,jednopatrový,se třemi místnostmi:Kuchyní,ložnicí a velkým obývákem,ve kterém je i jídelna.A samozdřejmě je tu koupelna.
Sáhla jsem do šatníku,do šuplíku kde jsem měla každodenní oblečení.Nahmatala jsem tričko a nějaké tříčtvrteční kalhoty.Pak jsem oblečení vzala a šla do koupelny.Rodiče mi tento dům koupily,a vybavily.Když jsem se sem stěhovala,mamka tu se mnou chvíly bydlela,abych si zvykla.Na zem si nic neodkládám,takže zahopnout nemohu.
Došla jsem do koupelny,a po zvyku našla vanu a kohoutky.Občas se mi,zdá jako bych viděla.Prostě se mi ten obraz vynoří v hlavě,a většinou je to pravda.Třeba teď.Jako bych před sebou viděla stoupající vodní hladinu vany.
Vylezla jsem z vany,oblékla se,a přešla k umyvadlu,vyčistit si zuby.Ze skříňky jsem vylovila pastu a kartáček.
Pak jsem odešla k ledničce,a vyndala nějaký neznámí pytlíček.Každý druhý den mi sem chodí nějaký poslíček s jídlem,který mi donese to,co si předtím objednám.Na tento záhadný pytlíček si ale nemamatuju.Vzala jsem tedy lžičku-univerzální nástroj-a sedla si ke stolu.
Když jsem si nabrala první sousto,poznala jsem zmrzlinu.No,není to špatná snídaně.
Pak jsem se vydala na pláž.Mám to hned přes ulici.Tato pláž je docela zapadlá,takže sem skoro nikdo nechodí.Většinou jen staří lidé a rodiny z dětmi.Lidi v mém věku chodí na pláž Sun Beach,která je asi o kilometr dál od této.Já tam nikdy nechodím.Jen byse mi smáli.Došla jsem k moři,a zaposlouchala se do jeho šumění.Miluji to.
Pak jsem ale dostala pocit,že mě někdo sleduje.Otočila jsem se.A najednou mě nějaká neznámá síla donutila do rychlé chůze.Rázně jsem šla,chtě nechtě,dopředu.Zastavilo mě až něco měkkého.Spadla jsem na zem,a až když se přede mnou ozvalo:"Jsi snad slepá?"jsem si uvědomila,že je to člověk.
Zvedla jsem se do sednu a odsekla:"Jestli sis nevšimnul,tak jsem!!!"Trošku jsem zvedla hlavu.Čekala jsem,že ho uvidím ve své mysli,ale ne.Před očima jsem měla černo."Ježiš promiň mi to.Omlouvám se.Strašně moc.Jsem debil co?"začal brebentit.Pak mě chytnul za ruku a pomohl mi vstát."Díky.Omluva se přijímá"."Jsme skoro stejně vysocí".řekl kluk."Mimochodem,jsem-"."-Alex."dořekla jsem za něj."No jo..jak to víš?TY mě znáš?"."Ne-e neznám...jen..jen mě to tak...napadlo"zakoktala jsem.Tehdy se u mě nadpřirozené schopnosti začaly projevovat skoro naplno.A já o tom neměla ani tušení.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama