Srpen 2013

The show must go on...

14. srpna 2013 v 21:20 | Darkness |  Blog
Kolikrát jsem si pokládala tuhle otázku? Kolikrát jsem si říkala, kdy tohle přijde? Ptám se sama sebe už dlouho a vlastně ani teď si nejsem jistá, jestli je to vážně tady... Protože nevím.
Tenhle článek jsem napsala 18. ledna 2013. Už skoro osm měsíců nevím.

Prosím, pusťte si písničku. Hodně vám toho o mně poví...

Empty spaces - what are we living for?
Abandoned places - I guess we know the score
On and on does anybody know what we are looking for?

Byly to krásné skoro čtyři roky.
Bylo mi dvanáct, když jsem si tenhle blog založila. Teď je mi sedmnáct a za tu dobu jsem prošla tolika změnami, zažila spoustu trápení ale i spoustu radostí. Vyrostla jsem, dvakrát málem propadla z matiky, obarvila si hlavu, dostala rovnátka, napsala knížku, zdokonalila se v grafice... Mohla bych pokračovat ještě a ještě. Ale spoustu věcí se nikdy nezměnilo. Tenhle blog tu pro mne pořád byl. Milovala jsem ho a milovat ho nepřestanu.
Byl pro mě deník, zpovědnice. Tady jsem byla ráda, protože jste mi dávali najevo, že dělám něco, co mi jde skvěle a že moji práci obdivujete. A přiznejme si to, tenhle pocit mi (jako asi každému) v životě několikrát chyběl.

Does anybody know what we are living for?
I guess I'm learning
I must be warmer now
I'll soon be turning round the corner now

Vzpomínám a vím, že už nejsem ta malá holčička, která milovala The sims a hrála pro zábavu. Hra se pro mě nikdy nestala povinností, byla vždycky jenom radostí. Vždycky jsem hrála za cílem svoji tvorbu zveřejnit a potěšit se s vašimi komentáři. A to mě těšilo, těší a těšit vždycky bude. Číst, že se vám to líbí, že jsem udělala něco, co ostatní obdivují. A budu to dělat dál, ale jinde. Jenže už to nikdy nebude stejné. Už nikdy.
Nebudu a nechci teď mluvit o závistivcích, ti jsou tady pořád a vždycky i budou. Takže si z nich nikdy nic nedělejte a pamatujte, že když máte nepřátele znamená to, že jste něco dokázali. Je to neuvěřitelně výstižné a pravdivé.
Vždycky tady budou blbečci, co vám zavidí to, co máte. Sami nic nedokázali a nechtějí, abyste ten úspěch prožívali vy, když oni ne. Tak si z toho nic nedělejte.
Mimo to, co je lepší reklama, než nějaký ten poprask okolo vás?
Protože horší, než když se o vás mluví je, když se o vás nemluví.
A já teď můžu s klidným svědomím a dobrým pocitem říct, že jsem tady něco dokázala.
Dokázala jsem přivést na tenhle blog sto tisíc lidí. Dokázala jsem, že zvládnu práci s Photoshopem a ostatní moje nápisky používali. Dokázala jsem udělat tolik věcí, že můžu říct, že mi ty čtyři roky přinesly hodně. Opravdu hodně.
Dokázala jsem udělat tenhle blog takový, jaký je.

My soul is painted like the wings of butterflies
Fairy tales of yesterday will grow but never die
I can fly - my friends

Miluju tenhle blog a nikdy nepřestanu. To už jsem psala a teď mi dochází, jak moc velká je to pravda. Doteď si čas od času procházím archiv a vzpomínám; jaké to bylo před rokem v lednu? Nebo před dvěma? Jak moc jsem se tenkrát bála jít na trhání zubu (už to budou dva a půl roku...) a jak jste mi psali, že to bude v pořádku. Jak jsem se radovala ze soutěže a vy se mnou. A když jsem začala poslouchat Queeny, byli jste u toho. Tenhle blog byl u čtyřech roků mého života, a to se nedá jen tak smazat. Kdykoliv budu vzpomínat na přelom dětství a puberty, budu vzpomínat i na Colourfullsims.
Mám ráda blog.cz a určitě mi bude chybět. Ale rozhodla jsem se přesídlit jinam. Adresa je www.devils-handbag.blogspot.cz a www.by-one-eye.blogspot.cz (ano, s Audrey).
Závistivce a kretény neberu, ale s lidmi, které jsem si tady oblíbila v kontaktu chci zůstat. To poznáte sami. Určitě se budu na vaše blogy dívat, ale už jen na těch pár, které zbyly.
Chci poděkovat všem, které jsem si oblíbila; Sheepy Casser, Loree, Saanma, Ilorin, Lowiska, Desirée Lydon, Maude, Ali-sha*, Annie, Violet, Joy, Beavind, Teea, Caise, Katee, Terezka-xp, Rose, Janie, Shianae, Lenča, Veve... Pokud jsem si s vámi někdy vyměnila komentář, jste tady i vy, ačkoliv jsem třeba zapomněla.

I'll face it with a grin
I'm never giving in
On with the show

Vzpomínám na dobu, kdy jsem objevovala downloady do The sims 2. Kdy jsem objímala kamarádku, která mi je ukázala. Jak jsem řešila, jak nainstalovat datadisky, jak pracovat v Photoshopu, jak udělat úvodku... Až jsem to všechno dokázala.
Postupně jsem nebyla ta malá holčička, ale velká blogerka.
Ještě tady nastavím poslední, nejoblíbenější design. Tohle mi bude hrozně chybět. Ty pixely, díky kterým na sedě přesně seděly okraje, ty nápisky, odkazy...

Jenže teď "dvojková" generace odchází z blogů a stávají se z nás dospělí. Naše místo zaujímají děti, které jsou stejně nadšené z trojky. Já trojku ráda tak moc nemám a cítím, že už tady ztrácím místo.
Jsem ráda, že jsem trochu dospěla, ale na bezstarostném blogování o simících bylo něco tak neuvěřitelně kouzelného a sladkého.

Chtěla jsem udělat čistý řez, jenže to tak docela jednoduše nejde. Bolí mě to. Hrozně moc. Ale vidím, že musím. Umírá to tady, umírají sims blogy.


Rve mi to srdce a už skoro brečím. Takže ještě jeden poslední vzkaz:
Kessy, děkuju, že jsem tě poznala. Pokud se tad ještě někdy objevíš, můžeš přidat články, jaké budeš chtít.


A naposled chci ještě poděkovat vám všem. Lidem, kteří se zde mihnuli a zanechali koment, nebo jen vyšší číslo v Top listu. Bez vás by tady blog nebyl. Bez vás bych měla po ty čtyři o něco těžší život.
I'll top the bill
I'll overkill
I have to find the will to carry on
On with the

On with the show
(Pokud se vám článek nechce číst celý, tenhle odstavec je nejdůležitější :D)
Ale neloučím se. Ne nadobro. Možná se mi bude chtít někdy zapnout The sims. Možná se mi bude chtít napsat komentář, nebo že se mi stýská. Třeba tady uvidíte i nějaký ten komix.
Budu se sem vracet, ale čím víc budeme starší, tím víc se bude moje láska, můj blog, propadat do hlubin internetu. Takže jediné, co si přeji je, aby si někdo z vás, kdo sem kdy chodil, vzpomněl na nějakou La voise, November, Summer, Darkie, Darke, Darkness nebo prostě Terku z Colourfullsims.
Holku, která milovala The sims, komixy, grafiku, která fotila, četla, komentovala a hádala se.
A hlavně holku s hlavou v oblacích a obrovskými sny. Snad se jednou naplní. Ale bohužel to nebude tady.
Doufám, že si jednou koupíte mojí knížku a řeknete si: "Jo, tu holku jsem znal/a." :))

Děkuju.

Neloučím se nadobro. Colourfullsims, mám tě ráda. A vždycky budu a nikdy nepřestanu.
Inside my heart is breaing,
my make-up may be fleaking,
but my smile
still stays on.

17 a...

11. srpna 2013 v 14:09 | Darkness |  Blog

Minulý rok jsem si přála, abych tady oslavila narozeniny, stejně jako 4 roky předtím. No, nezapomněla jsem na to.
Jsem tady a... je mi 17.

Nemůžu tomu uvěřit :D.

Napadlo mě to dneska celé ukončit, myslím tím blog... ale nějak to prostě nedokážu. Takže počkejte, čekejte tady, jestli mě to zase chytne. Protože si moc přeju, aby tahle show pokračovala i na moje osmnácté narozeniny :)

Colourful

6. srpna 2013 v 13:47 | Darkness |  Blog

Colourfullsims! :D

Tohle mě hrozně pobavilo :D.